Hrad padá

Ahoj Foxy, 
den po zkouškách jsem si myslela, že si odpočinu. Ani nevíš jak jsem se moc spletla. Ráno jsem cítila jak se hrad trochu otřásá, ale nevěnovala pozornost, protože se tohle dělo skoro celý rok. Před obědem se otřesy zesilovaly a najednou se rozezněl rozhlas, že máme opustit hrad. Tak jsem rychle popadla sovu a běžela před hlavní bránu. Když jsem vyběhla z hradu přišel ke mě Jaye, že Nat tam ještě furt uvnitř. Vrazila jsem mu svou sovu a i přesto že ze stropů a stěn padalo kamení jsem vběhla dovnitř. Ve vstupní síni mě zastavila Vivien, že musím ven. Tak jsem ji na křikla, aby to bylo slyšet přes ty otřesy a padajcí kamení, že je tam Nat. Křikla na mě kde je že jde pro ni, tak jsem ji to řekla a vyběhla jsem ven. Během chvíle vyběhly ven a já byla ráda, že jsou obě v pořádku venku. Chvíli jsme stáli venku na dešti a celý hrad se lehce otřásal. Po chvíli nás profesorka odvedla dál od hradu, kde byl zapálen oheň a další učitelé stavěly stany. 
Tak jsem se ptala co je potřeba a prý mám poptat ostatních jestli nejsou zranění. Kromě pár otřesů tak nikomu nic nebylo. Z hradu padaly kameny a po nějaké chvíli se z hradu rozzářilo světlo stejné jako na začátku roku a ještě nějaká bublina. Po té vše jako mávnutím hůlkou přestalo a vykouklo sluníčko. Celá promočená jsem stála kousek od ohně a dívala se směrem k hradu. Pak se rozezněl rozhlas, kde paní ředitelka hlásila, že je po všem a nemáme se čeho bát, ale do hradu se nesmí. Musí se celý projít a zjistit, jestli je v pořádku a bezpečný. Kousek jsem popošla od lidí, co seděli u ohně, dřepla jsem si  vedle našeho stanu a docela jsem se chvěla a z očí mi tekly slzy. Ani nevím proč, ale bylo toho nějak moc a mé tělo se s tím muselo nějak vypořádat. Po chvíli cítím jak mě někdo bere ze ruce a vytahuje nahoru na nohy. Podívala jsem se a zjistila jsem, že to byla Vivien. Chvíli jsme si povídali, rychle mě objala a pak mě poslala se převléct do stanu. Což jsem taky udělala a po chvíli jsem vyšla ze stanu a sedla k ohni a pomalu si opékala klobásu k večeři. Pár lidí za doprovodu učitelů šlo na hrad pro zvířata. Pak se začala stmívat a já si povídala s Nat a pak jsme se přesunuli do stanu, kde jsme si povídali asi do půlnoci a já pak vytuhla. Nat šla ještě ven se dívat na hvězdy. Ráno jsem se probudila a i se sovou se šla nasnídat a chvíli jsem si užívala toho že tam nikdo není. PO nějaké chvíli se všichni vzbudili a bylo to moc fajn. Někdy kolem desáté ráno přišel profesor, že je hrad v pořádku a můžeme se vrátit. Všude byly kameny, suť a prach. Celkem to byl smutný pohled. Já v rychlosti uklidila naši společenskou místnost a poslala dopis Lykaonovi. Pak jsme s Nat uklidili před kolejí, abychom se nezabili a já běžela na poslední setkání semináře o povoláních. Kde jsme si povídali a podle takového testu mi vyšlo že bych mohla dělat lékokouzelnici nebo lektvarložku. No uvidíme jak to dopadne. 
Čau Pheo