Prasinky, Vánoce a Silvestr

Ahoj Foxy,
zase ten čas letí a nadešel čas jít do Prasinek. U brány letos seděl profesor Perry, který odkontroloval, že přišlo povolení a pak jen otevřel branku. Nakoupila jsem nějakou čokoládu, nějaký oblečení a tak. Po nákupech jsem šla Ke Třem košťatům, kde jsem měla sraz s Leou. Objednala jsem si čaj a chvíli čekala než přišla. Skvěle jsme si popovídali a bylo to skvělé a i když neměla sebou Sophii bylo to skvělé, doprovodila mě k brance, kde jsme se rozloučili.
Po výletu do Prasinek jsem ještě dokoupila nějaký dárky na hradě, pečlivě zabalila a ze seznamu jsem odškrtávala, abych na nikoho nezapomněla. Když nadešel čas Vánoc celý hrad byl vyzdoben ve stylu tyrolské vesnice nebo tak nějak a bylo to skvělý. Byl pro nás vytvořen Vánoční program na hradě, který byl úžasný. Pletly jsme vánoční punčochy, vyráběli jsme vlastní dárkové krabice, pekli jsme cukroví a sázeli jsme vánoční hvězdu. Pak byla i tradiční večeře ve Velké síni a bylo to super. V poslední době jsem se hodně skamarádila s Natalií. Další den ráno jsem se probudila a vedle mé postele byla hromada dárků.
Dostala jsem dárek od Ronnyeho, Ley, rodičů, kolejních, Cornelie, Emmy, Key, Jaye, Nat, Elen, Nathana a Yvi. Všechny dárky byly skvělé a úžasné a úplně ze všech jsem měla obrovskou radost.
Před Silvestrem jsme měli po škole Vánoční pochod kolem světa, který byl skvělý. Museli jsme se trefit třikrát do středu terče, ale naštěstí jsme měli pokusů kolik chceme. Cesta byla vyznačena perníčky a pokaždé byly jinak barevné, na tabulích byly informace o Vánocích v jiných zemích a ty jsme pak vpisovaly do testu a dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, pak jsme ještě vařili kakao. Na konci jsme došli k jedné chatce, kde byl profesor Perry s profesorkou Tyler. Těm se odevzdali lístky za splnění těch dvou úkolů, test jsem hodila do truhly na ně připravené, trochu jsem se občerstvila a šla na kolej. Kde jsem se zakecala s Nat a tak nějak přespala u mě.

Na Silvestra jsem ji vzbudila a šli jsem dělat ohňostroj a bylo to skvělý, pak jsem si byla půjčit šaty a šly jsme se nachystat. Pak mi přišel lístek se zajímavým vzkazem, trochu mě to vykolejilo, ale rychle jsem to šoupla do kabelky a rozhodla jsem to neřešit. Pak přišla Elen a Nat a vyrazili jsme na oslavu, kam jsme dopluli lodičkou. Bylo vyhlášení nějaký soutěže a Nat i Elen byly na třetím a druhém místě. Pak jsem potkala Amaie a popovídala jsem si s ním, bylo fajn ho vidět po tak dlouhé době. Pak jsme trsali na parketě a než jsme se nadáli, vyšli jsem na střechu a během asi půl minuty už byl ohňostroj. Po něm mě Amai doprovodil na hrad a každý si šel pak svou cestou. Když jsem přišla na kolej nechtělo se mi spát a všimla jsem si, že tam sedí Nat u krbu, tak jsem si k ní přisedla.
Všimla jsem si, že je nezvykle tichá a tak jsem se snažila z ní vytáhnout co se děje. A tak nějak přiznala, že ten lístek byl od ní.
Jenže víš co? Když já se ve svých pocitech momentálně nevyznám ani já sama. Líbí se mi jedna osoba stejného pohlaví, ale na druhou stranu se mi tak trochu líbí Nicolay. Sakra jak tohle zvládnout? Kdo se v tom má vyznat? Co mám dělat?
Opřela se mi o rameno, já ji dala pusu do vlasů a chvíli jsme si o tom povídali a já jí řekla, že ji mám ráda jako sestru a že nevím jak to bude. Položila jsem si ji na kolena a hladila po vlasech. Protože vím že se takhle dobře povídá, tak si vždy můžu popovídat ze sestrou. Nat je moc skvělá a jsem ráda, že ji mám a můžu jí nazývat skoro nejlepší kamarádkou.
No a jelikož máme konec ledna tak ještě dopíšu co se vše událo za ten měsíc. Byly jsme bruslit s volnočasovým klubem a na kluziště můžeme kdykoliv. Zjistila jsem, že musím víc trénovat kouzla, abych byla připravena na zkoušky, které se chtě nechtě blíží. Dopisuju všechny eseje a myslím, že mi u toho praskne hlava a odumře ruka, ale co se dá dělat, udělat se to musí. Večery trávím povídáním s Nat a jsem docela ráda, že už neběhá po škole po večerce. Jedno odpoledne jsme byli bruslit a já si najednou všimnu, že Stuí leží na zemi. Tak jsem k němu přijela a po dlouhém přemlouváním se na mě podíval. Tekla mu krev z nosu a tak jsem hrábla do brašny a vytáhla aspoň čepici, kterou jsem mu dala k nosu ať nemá oblečení od krve. Pomalu jsem mu pomohla postavit a pomalu jsme dojeli ke kraji. Pak jsem mu pomohla přezout ať se nepředklání a pak jsem s ním šla na ošetřovnu, kde jsem měla pocit, že to ošetření trvalo neskutečně dlouho. Pak jsem ho doprovodila k němu a z jeho mamky jde strach, ale aspoň mě doprovodila na kolej.
A asi víc se toho Foxy nestalo
Myslím, že to byly zajímavé dny
čau Pheo