Prasinky

Ahoj Foxy,
po Halloweenu nějak dny utíkali rychle a najednou se objevila tabule, že bude každoroční výlet do Prasinek. Ani ti nemůžu napsat jak jsem se na ně těšila, hlavně, že budu moct být aspoň na chvíli v Lykaonově náručí. 
Nadešel den odchodu, ráno jsem se vzbudila kupodivu brzy. Potichounku jsem se oblékla, vzala penízky a vyšla jsem z pokoje, abych nebudila holky. Po snídani jsem počkali jsme na profesora a už se šlo k bráně. Profesor odemkl a já hned vběhla Lykaonovi do náruče a líbla jsem ho na rty. Po malé chvilce mě pustil a ruku v ruce jsme vyrazili směr vesnice. Já nakoupila nějaký věci v Medovém ráji, u Džina v lahvi, v oblečení a v papírnictví. Pak jsme zapadli k madam Packinové, kde jsem si dali kávu, víno a medovník a usadili jsme se nahoře na křesle. Povídali jsme si a bylo to moc příjemné a užívali jsme si to, že můžeme být v objetí. Najednou jsme slyšeli jak se zvedá vítr a začali se ozývat nějaké rány, jako by něco padalo. Po chvíli přiběhl profesor, že musíme pryč, že je evakuace. Tak jsme se jen na sebe podívali a vyrazili jsem ven. Venku už pobíhali vystrašení obyvatelé Prasinek a všude byl chaos a zmatek, šíleně foukal vítr do kterého pršelo a namrzalo to. Najednou se ozvala šílená rána a spadla taková bouda u kolejí. Tak tak jsme došli k hradu a rychle jsme se rozloučili. Vběhla jsem do hradu, zapřela se zády o sloup ve vstupní síni a sjela zády po něm a scholila se do klubíčka. Ne prostě takhle to být nemělo. Nevím jak dlouho jsem tam v klubíčku seděla schoulená na  zemi, když ke mě přišla Sayaka a dala mi vypít nějaký lektvar. Hradem se rozezněl rozhlas, že máme všichni sejít ve společné společenské místnosti. Koleje se budou zabezpečovat proti tomu větru a prostě všemu. Pomalu jsem vstala a rozešla se tam, když jsem tam přišla zjistilo se, že s námi se  do hradu dostal i jeden malý klučina. Sedla jsem k jednomu stolu, sundala si bundu a přitáhla kolena pod bradu. Nějak mě tahle pozice uklidňovala, po chvíli přišla Al a přehodila mi teplou deku kolem ramen, abychom se zahřáli. Bylo to fajn akorát jsem nebyla schopná mluvit a jen jsem přikývla. Po nějaké době přišla Say a donesla mi kakao, které bylo teplé a opravdu bylo skvělé. Pak zase přišla po chvíli Al a objala mě na chvíli kolem ramen a jen zašeptala, že to bude vše v pořádku. Jen jsem přikývla a dál hleděla jen do stolu a nějak jsem nevnímala co vše se kolem děje. Z toho mě vytrhl až hlas naší kolejní, že půjdeme na kolej. Pomalu jsem vstala a rozešla jsem se se zbytkem lidí od nás na kolej. Na koleji jsem si sedla ke krbu a přišla Nat a ptala se co se stalo. A k mému překvapení mi z úst vyšla francouzština. Tak jsem ji to celý popovídala ve francouzštině a ani nevím proč, ale nějak mě to uklidnilo a spadl mi kámen za srdce, když přiletěla Lykaonova sova, že je v pořádku. 
Chvíli potom jsem šla spát. Moc mi usnout nešlo po tomhle emočním vypětí a vím že jsem usla až někdy k ráno. 
Čau Pheo