Už jsme všichni

Ahoj Foxy, 
vím, že jsem tě dlouho nevytáhla, ale nějak nebyl čas. To víš Bradley mě zaměstnává víc než bych si dovedla představit. Halloween jsme strávili v Paříži a dětem jsme pořídili krásné oblečky netopýrků. Celý pobyt jsme si užili a bylo to moc fajn. V půlce prosince jsem měla divné křeče v podbřišku a pro jistotu jsem si zašla k Mungovi, když mi lékokouzelník oznámil, že jsem těhotná, málem to se mnou seklo. Jakmile jsem se trochu vstřebala tu novinku šla jsem domů. Uspala jsem Bradleyho a šla jsem udělat večeři. Mezitím přišel Gianni z práce a já mu řekla zvýšeným hlasem co se děje a nějak jsem po něm hodila co jsem měla zrovna po ruce. Pak se sbalil a odešel na deset dní zhruba než jsem se uklidnila. Vše jsme společně probrali a  došli jsme k závěru, že si to malé necháme, ale budeme si muset pořídit větší bydlení. Rodině jsme to oznamovali postupně a jak jsem čekala tak nejhůře to vzala Lea. Té jsme to oznámili na oslavě narozenin Sophii a ještě, že u toho byl Will a Leu krotil. Giannimu na tváři dopadla jedna facka i když vím, že Lea posiluje muselo to bolet. 
Pár dní před mými narozeninami přijela Rachel s rodinkou a bylo to skvělý. Všechen čas, který jsme trávili společně, byl naprosto skvělý. Kluci společně lozili po celém bytě a byli šťastní, smáli se na celý kolo a byli úplně k sežrání. Poslední den návštevy jsme si užili, koupali jsme se, byli jsme na vyhlídce a večer jsme skončili sjezdem z nejdelší skluzavky. Bylo to boží a pak jsme se vydali na večeři. Po návratu domů jsme si ještě povídali a já měla divné pnutí v podbřišku, ale nebylo mi to divné, když jsme toho tolik zvládli. Jenže ráno to neustupovalo a po neustálém rýpání Rachel šla k Mungovi, ale napsala lístek Giannimu co se děje. Po chvíli jsme se sešli u Munga a už šli společně k lékokouzelníkovi na vyšetření.  Když mi řekl, že to je opravdu porod, byla jsem v šoku, protože je to o měsíc dřív. Přešli jsme na pokoj, kde mi zhruba po půl hodině praskla plodová voda a kontrakce se zesílili a byli i poměrně silné. Přešli jsme na porodní sál a lékoukouzelnice mě uklidnila, že je vše v  pořádku a je to normální, že to jde tak rychle, když je to druhý porod takhle rychle za sebou. Kontrakce se ještě zesílili a já i přes tu všechnu bolest jsem odmítla lektvar. Zhruba na páté zatlačení bylo dítě venku, ale něco bylo jinak. Nerozkřičelo a já zbledla a nevím jak dlouho to bylo, ale měla jsem neskutečný strach. Stiskla jsem Giannimu ruku a snažila jsem se najít očima nějakou odpověď a začala jsem se chvět. Specialistka se nás snažila uklidnit a dát mi lektvar. Když jsem zaslechla tichounké zakňourání spadl mi kámen ze srdce a já se rozbrečela. Nakonec nám lékokouzelnice oznámila, že je to holčička. Měla jsem neskutečnou radost a byla úplně maličká a rozkošná. Po chvíli jsme se přesunuli na pokoj a mi se nemohli vynadívat na tu krasavici a rychle jsme se domluvili co a jak budou další dny. Já se moc nevyspala i když jsem ji neměla u sebe, protože jsem se budila jestli je vše v pořádku. Po 5 dnech nás propustili a cestou domů jsme musela koupit oblečení, protože i to nejmenší co jsem měla jí bylo velké. Malá zatím většinu času prospí a budí se jen na krmení, ale to je prý normální. Musí to vše dohnat. 
Foxy, hrdě ti představuji naši princeznu 

Snad tě vytáhnu dřív než za rok. Ale myslím, že ty dva mi dají ještě zabrat. 
Čau Pheo