Vítej mezi námi

Ahoj Foxy,
od začátku září jsem už nechodila do práce a připravovala jsem se na příchod toho drobečka. Všechny kontroly proběhly v pohodě a byla jsem v klidu, že to bude vše dobré. Společně po chvilkách jsme postavili postýlku, přebalovací pult a vše nachystali pro to malé. Byla jsem spokojená, že to máme nachystaný. Od půlky září jsem měla připravený batoh s věcmi do porodnice, protože mi občas tvrdnulo břicho a občas jsem cítila poslíčky. V neděli 23.9 jsem ráno cítila křeče v břiše, ale bylo to velmi nepravidelný a tak jsme vyrazili na snídani do pekárny na Příčnou. Spíš i proto, že jestli by se to rozjelo stejně bychom museli ke krbu, jelikož ten náš nemáme ještě zapojený. Během snídaně byly poslíčci častější, ale stále celkem nepravidelné. Když jsme chtěli se jít projít a na oběd, byla jsem na záchodě a měla jsem pocit, že mi praskla voda. Pak jsem cítila jak se poslíčci zesílili a proto jsme si dali rychlý oběd a vyrazili do porodnice. Než jsme došli ke krbu měla jsem jednu kontrakci a byla jsem ráda, že jsem ji celkem zvládla. Během chvíle jsme už byli v nemocnici, vyjeli jsme nahoru na porodní oddělení a než se nás ujal lékokouzelník měla jsem další kontrakci, které se začali zkracovat a byly o něco silnější a bolestivější. Pak nás odvedl na pokoj, já se převlekla do připravené róby a než přišla doktorka, která měla směnu prodýchala jsem další kontrakci. To už byly kontrakce častější a zhruba po 4 minutách a přesunuli jsme se na porodní sál. Lehla jsem si na postel a v tom další kontrakce, přišlo mi, že jsou čím dál víc bolestnější, Gianni si vzal taky róbu a celou dobu mě držel za ruku. Pak mi byl nabídnutý lektvar na bolest, ale ten jsem nechtěla, protože jsem věděla že to zvládnu i bez něj. Po chvíli doktorka zkontrolovala jestli je vše v pořádku, jenže když si k sobě zavolala k sobě asistentku bylo mi to divný, ale moc jsem nevnímala o čem si povídají, protože přišla kontrakce. Pak jsem se dozvěděla, že je miminko otočený obráceně, trochu jsem se vyděsila, ale hned mě uklidnila, že to zvládne otočit pomocí složitějších lékařských kouzel. Já cítila jak se miminko otáčí a hned potom jsem cítila další kontrakci, která už byla opravdu silná a bolestivá. Doktorka se koukla pod róbu a spokojeně se usmála s tím, že už vidí hlavičku a já můžu začít tlačit. Při každé kontrakci jsem zatlačila ze všech sil a silně jsem držela Gi za ruku. Zhruba po pátém zatlačení se ozval křik miminka a já se rozbrečela. Gianni šel přestřihnout pupeční šňůru a asistentka malého rychle umyla a já už ho držela v náručí. Byla jsem šťastná, ale strašně unavená a není se co divit, když ten náš malý chlapeček je takový malý cvalík. Pak mi doktorka pomohla na pokoj a já se převlékla do pyžama a sedla jsem si na postel, Gianni mi předal malého a poprosil doktorku jestli se mu podívá na ruku, protože mu otekla a lehce modrala. Jak se ukázalo tak se mi podařilo mu vyhodit jeden kloub na prstu. Doktorka mu to opravila a pak nás nechala s tím naším štěstím o samotě. Zhruba za hodinu přišla asistentka, že Gianni už musí jít, tak jsme se rozloučili a ona ho vyprovodila. Poté přišla a donesla mi pití a vzala si malého na noc k sobě, abych se mohla vyspat za což jsem byla docela ráda. Poměrně brzy jsem usnula šťastná a spokojená sama ze sebou, že jsem to tak zvládla. Ráno jsem se probrala celkem brzy a tak jsem si zašla do sprchy a převlékla jsem se do čistého oblečení. Pak mi donesli snídani a já se nasnídala a pak mi donesli malého. Pomalu jsem ho uvázala do šátku a mezitím dorazil i Gianni a pomalu jsme vyrazili domů, kde jsme se ubytovali a zatím je malý zlatíčko. Doufám, že mu to dlouho vydrží.
Foxy asi se celou dobu ptáš jak se malý jmenuje tak já ti to prozradím 

Čau Pheo